První příznaky

Jak přesně poznáte, že Vás příbuzný možná trpí Alzheimerovou chorobou? Není to nic jednoduchého, ale jsou určité věci, které Vám to mohou napovědět. Jaké to jsou?

Dezorientace v neznámém prostředí – nemocný zabloudí, přestává být schopen např. trefit do obchodu, na oběd k dceři, ale zároveň nechce ztratit svou autonomii, nerozumí obavám blízkých a často se na ně za to zlobí. Příbuzní nemocného by měli být informování o službě České alzheimerovské společnosti, která poskytuje náramek „bezpečný návrat“. Ten umožňuje snadnější identifikaci nemocného, pokud je nalezen a nevzpomíná si kde bydlí a je složité zjistit kontakt na jeho příbuzné.

Dezorientace v čase – ať už v tom, jaký je den, měsíc, rok, tak v porozumění rytmu dne/noci. Nemocný často přes den poklimbávají, zatímco v noci jsou velice aktivní. To je pro blízké nemocného velice náročné, zejména pokud jsou zaměstnaní. V lehčích stadiích nemoci pomáhá viditelné označení roku, měsíce a dne v kalendáři a pravidelné informování nemocného o tom, v jaké části roku se nacházíme.

Opakované kladení stále stejných otázek – to je mezi rodinnými příslušníky hodnoceno jako jedna z nejnáročnějších věcí, které musí čelit. Zodpovídat během 2 minut ten samý dotaz poněkolikáté je často nad jejich síly. Někteří to řeší tak, že na chvíli odejdou z místnosti, druzí nevydrží a nemocného okřiknou. Rada, jak správně postupovat není. Malou pomocí může být snad vysvětlení, že pro nemocného mají tyto otázky velký význam, často jsou spojeny s pro něj důležitou oblastí a opravdu zapomněl na to, že už se ptal. Není v tom úmysl pečovatele rozzuřit, je to „prostě“ jeden z nepříjemných projevů.

Ztrácení věcí – nemocný často někam založí klíče, peníze, či doklady. Je pochopitelné, že nemocní chtějí svými klíči, hotovostí a doklady disponovat. Jsou to přeci jakési odznaky lidské identity. Zároveň je tu ovšem riziko, že ztráta nebude bez následků. V tom může pomoci vytvoření „náhradních dokladů“, stejně tak svazek „jiných“ klíčů, jejichž ztráta neohrozí bezpečnost domácnosti. Někteří nemocní vyžadují, aby u sebe měli hotovost, i když nerozumí její výši. Často se pak stávají obětí lidské nepoctivosti. Tyto oblasti jsou velice citlivé a jako ve všech sférách, i zde je klíčová prevence ztráty, odcizení a ohrožení majetku či zdraví.

Neschopnost odpovědět na žádnou otázku týkající se nedávných událostí, podezíravost, obviňování – to souvisí s poruchou krátkodobé paměti. Zejména pro obětavé blízké, kteří pečují s vypětím všech sil bývá naprosto zraňující, když jim nebo návštěvě nemocný sdělí, že mívá často hlad, trpí zimou či si postěžuje, že mu dcera vůbec nepřevléká postel atd. Rada nebrat si to osobně v takových chvílích pochopitelně zafunguje jen stěží. V této situaci si zbývá říct, že sám či sama vím, jak to je a o to se opřít.

Rychlé ztrácení „nitě“ vyprávění – to bývá časté zejména v těžších stadiích AN. Nemocný se rozpovídá, ale pak se „zasekne¨“. Viditelně ho to trápí a pociťuje rozpaky. To se může stále opakovat. Zde může pomoci, pokud jsou takové zdroje pro danou situaci dostupné a vhodné, využít fotografií z dané doby, vyprávění známých, hudby nebo filmů.

Neschopnost naučit se něco nového – u nemocných je stereotyp tím nejlepším, co pro ně můžeme udělat. I v těžších stadiích nemoci si často bývají schopni rozpomenout, když je někdo osloví pro ně starým známým způsobem. Naopak, naprosto nevhodné je např. zasahovat do úpravy bytové jednotky, nový nábytek, přemisťování věcí (samozřejmě sem nepatří např. bezbariérové úpravy bytu či úklid, když už to nemocný sám nezvládá). Blízcí nemocného často chtějí maminku či tatínka potěšit pěknou dovolenou či pobytem. Přemístění do neznámého prostředí je však pro nemocného velkou zátěží, na kterou může reagovat naprosto neočekávaně, např. poruchami chování, utíkáním atd. Staré známé prostředí je pro nemocného jedním z důležitých bodů, které jej spojují s realitou.

Závislé chování – pečovatel má pocit, že nemocný je na něj „přilepený“, že se bez něj nemůže ani hnout. Je pochopitelné, že je to velice náročné, protože pro nemocného je pečovatel jediným srozumitelným objektem v jeho okolí. Je velice důležité dodržovat pravidelný odpočinek a „prostřídávání“ péče s dalšími blízkými, aby si pečovatel mohl udržovat své zdroje.